Maria Montessori

- narodila se 31.8. 1870 v Charavalle v Itálii

- zemřela  6.5. 1952 v Noordwijk aan Zee v Nizozemí

          Maria se roku 1896 stala doktorkou medicíny, první ženou-lékařkou v Itálii.  Studium pro ní nebylo jednoduché ( na přednášky mohla pouze v doprovodu, do přednáškového sálu mohla vstoupit, až když byli všichni muži na svých místech, nesměla se účastnit společných pitev,  stala se terčem posměchu a opovržení svých mužských spolužáků). 

          Po promoci začala pracovat na psychiatrickém oddělení univerzitní kliniky v Římě, kde si všimla dětí žijících v katastrofálních podmínkách.  Mladá lékařka se rohodla to změnit. Ve svém úsilí nezůstala sama, potkala se s doktorem Giuseppem Montesanou. Stala se z nich ukázkově se doplňující dvojíce. Pod jejich dohledem se děly nečekané zázraky. Díky hravému přístupu svých učitelů, důrazem na smyslové vnímání a používání různých zábavných pomůcek se děti lehce učily vše potřebné a zvládaly zkoušky jako jejich ,,normální spolužáci". Maria byla nadšená, protože chápala, že učitel musí umět a být schopen oslovit dřímajícího člověka v duši dítěte.

           Svůj vztah s Giuseppem tajili  a v roce 1897 s ním otěhotněla. Rozhodla se nevdat, protože by to znamenalo vzdát se svojí kariéry a zůstat pouze v domácnosti. A ani jako svobodná matka by nemohla pokračovat ve své profesi. Svého syna svěřila do péče jednoho manželského páru na venkově,  a když je navštěvovala vydávala se za příbuznou. 

          Rok 1907 byl v pedagogické práci Marie Montessori důležitým milníkem, v římské chudinské čtvrti San Lorenzo založila první Dům dětí (Casa dei Bambini). Zde poprvé začínala beze zbytku využívat svoji vývojově-pedagogickou metodu a dále rozvíjela materiál pro smyslovou výchovu, školní pomůcky k nácviku čtení, psaní a počítání. 

        Děti nejsou prázdné nádoby, do kterých učitelé nalévají vědomosti, tento vžitý názor Maria tvrdě odmítala. Podle ní jsou samy schopné vlastními silami, pokud mají dost zajímavých podnětů, poznávat a objevovat svět, který je obklopuje. 

Hlavní součástí je hra, která povzbuzuje přirozenou zvědavost.

         V roce 1912 Marii zemřela matka, což ji velmi zasáhlo. Po této události si vzala svého syna k sobě a dále už žili společně.

         Mariina práce měla obrovský úspěch. O svých objevech a poznatcích začala psát knihy a pořádat přednášky a kurzy.

          V roce 1914 vypukla v Evropě první světová válka. Maria věřila, že v malých dětech leží nadějě světa, a že je třeba se obracet právě k nim.

          Poválečná Itálie po nástupu Mussoliniho k moci významně podporovala rozvoj Montessori pedagogiky.  Zakládaly se školy, s podporou státu montessori hnutí v Itálii vzkvétalo. Roku 1931 však Mussolini vydal nařízení, že všichni učitelé se musí zavázat  k podpoře fašismu. To Maria odmítla. Musela proto opustit Itálii a už se do ní nikdy nevrátila.

          Velkou ránu šíření Montessori metody v Evropě zasadila 2. světová válka. Veškerá činnost spjatá s hnutím Montessori byla významně utlumená. V Německu, Itálii a Francii byly uzavřeny všechny Montessori školy. I proto patrně Maria v roce 1939 přijala pozvání Indie.

Během pobytu v Indii Maria spolu se svým synem dále pracovala na rozvoji Montessori pedagogiky, zejména na metodice  a materiálu por období 6-12 let.

            V roce 1946 se vrátila Maria do Evropy. Byla přesvědčená, že budoucí mír může být dosažen jen vzděláváním dětí. Aktivně se účastnila Montessori kongresů. I nadále pokračovala v kampani za světový mír!

Maria Montessori zemřela 6. května 1952 v Nizozemí ve věku 81 let.